Váš příjem, vaše tělesná kondice,
úroveň vašeho milostného života,
úroveň vašeho štěstí i všechny ostatní
představitelné úrovně čehokoliv
ve vašem životě jsou vaše vina.
Tak.
Vaše.
Nejsou vina vašich rodičů (jste-li dospělý,
ovšem). Nejsou vina Babiše, Fialy, Klause
nebo Zemana. Nejsou vina vaší vlády nebo
Evropské komise (nežijete
v diktatuře ani v komunismu).
Nejsou vina feministek, levičáků
ani pravičáků. Nejsou vina miliardářů
ani elit. Nejsou vina ukrajinců, rusáků,
cikánů, židů, černochů, bělochů,
muslimů, křesťanů ani žádné jiné
národnosti, rasy, menšiny nebo
církve.
Ne.
Jsou vina vaše a jenom vaše.
Taková je realita.
Chcete víc?
Mám víc.
Nejsou vina vaší expřítelkyně.
Byli jste to vy, kdo z ní udělal přítelkyni
v první řadě. Nemuseli jste to dělat.
Nejsou vina vaší exmanželky.
Byli jste to vy, kdo si tu semetriku vzal.
Mohli jste si vzít někoho jiného.
Nebo ještě líp, mohli jste být chytří
a formálnímu sňatku se vyhnout
úplně. Vaše vina.
Nejsou vina vašeho šéfa. Kde pracujete, nemusíte zůstávat.
Když je to tam tak hrozné, odejděte. Sežeňte si jinou práci.
"Ale já nedokážu najít jiné místo, kde platí takhle dobře,
navíc v téhle krizi, bla bla bla..." Úplně vás slyším.
Ale moment! Já neřekl, že odejít nebo si najít novou práci je
jednoduché. Já řekl, že váš příjem je vaše vina, stejně jako
vaše celková spokojenost. Protože je.
V zárodku prakticky jakékoliv záporné okolnosti vašeho života,
kterou si dokážete vybavit – bez ohledu na to, jak
moc se může zdát být zaviněná někým jiným –, lze vysledovat
vaše rozhodnutí a vaše činy. Tedy vaší vinu.
Nevyděláváte dost? Mohli byste vydělávat víc, kdybyste doopravdy
chtěli. Přítelkyně je mrcha? Mohli byste ji poslat k šípku a sehnat
si novou, kdybyste doopravdy chtěli. Jste příliš tlustí? Mohli byste
zhubnout, kdybyste doopravdy chtěli. Jste třasořitka? Mohli byste
zesílit, kdybyste doopravdy chtěli. Měli jste příšerné rodiče? Mohli
byste podstoupit psychoterapii, přečíst pár dobrých instruktážních
knih, obklopit se prima lidmi a směřování svého života kompletně
otočit, kdybyste doopravdy chtěli. Nevrznete si, jak je rok dlouhý?
Mohli byste se naučit randit, vyrazit mezi lidi a mít sexu,
kolik je libo, kdybyste doopravdy chtěli.
Ještě jednou— Neříkám, že udělat tyhle věci je snadné. Jistě,
udělat spoustu z nich je velmi obtížné. Jenže snadné/obtížné,
to tu dnes nerozebíráme, to je úplně jiná otázka. Co říkám, je
jenom to, že vina je na vás. Tomu nelze uniknout.
Fajn. Teď k vašim výmluvám, protože vím, že jich máte lilión.
Pokud vás přiměju vynechat dohady o determinismu vesmíru, o předurčení,
resp. o teorii absolutní neexistence svobodné vůle (jejichž výsledek
považuji v otázce osobní odpovědnosti za bezvýznamný, protože
i kdyby byla realita iluzorní a život jenom jakousi hrou,
pro člověka jsou v kontextu této hry veškeré události hmatatelně
reálné a svobodná vůle vykonavatelná), zajdete –
ve snaze ukázat mi, že se pletu –, hluboko do zóny
excesů a pokusíte se najít vhodnou výjimku. Pak na mě
zkusíte cosi takovéhoto –
"Hele, tohle je blbost. Za některé věci v životě člověk
vinu nenese. Co třeba malé dítě, které umírá na rakovinu?
Jakým způsobem si za ni mohlo?"
Žádným. Jistě, že si za ni nemohlo. Ke každému pravidlu se najdou
vzácné výjimky. A jako vždy, výjimky pravidlo potvrzují. Skutečnost,
že v obraně svého postoje musíte vytáhnout extrém dítěte umírajícího
na rakovinu, ukazuje, jak slabý váš postoj je. Kolik znáte osobně
dětí, které zemřely na rakovinu? Ano, taková smůla se děje, ale
jenom s ohromně, ohromně malou četností.
Několik výjimek z pravidla "všechno ve vašem životě
je vaše vina," které by mohly být platné, zde rozepíšu, čistě
pro úplnost diskuze –
1. Děti (osoby pod zhruba 16–18 let věku) představují
možnou výjimku, protože často nemohou ovládat své činy nebo podmínky
své výchovy a tudíž ani nenesou vinu za své výsledky.
Nicméně, pokud je vám přes osmnáct, smůla, sem se neschováte.
2. Lidé, kteří žijí ve vysoce represivních státech,
jsou rovněž představitelně výjimkou, protože jejich svobodná vůle
i množina jejich rozhodnutí je silně omezena nátlakem státní moci.
Takže ano, pokud žijete třeba v Somálsku nebo v Severní Korei,
máte ode mě propustku. Jelikož ale tenhle text čtete v češtině,
nejspíš žijete v ČR a neschováte se ani sem.
3. Další možnou výjimku představují lidé zasažení zdravotními
problémy, kterým nešlo nijak předcházet. Ale protože většině nemocí
předcházet lze, když je dostanete, vina je na vás. Pamatujte,
že i většině druhů rakoviny – když už jsme ji zde
zmínili – se dá s obrovskou pravděpodobností vyhnout,
pokud žijete správným způsobem. Přiléhavý příklad poskytují mí dva
strýcové, z nichž jeden zemřel před lety na ALS, což
jeho vina nebyla, a druhý zemřel zhruba ve stejné době
na následky infarktu, což jeho vina dozajista byla.
Byl tlustý. Nezhubnout si zvolil jako součást životního
stylu, s předvidatelnými následky.
4. Obdobně představitelnou výjimku tvoří také lidé,
kteří byli zmrzačeni při nehodě, za kterou nijak nemohli.
Pokud jste seděli v zaparkovaném autě, někdo do vás naboural
a vy jste díky tomu přišli o obě ruce i obě nohy,
potom ano, to skutečně nebyla vaše vina. Pokud jste se ale
do autonehody dostali, protože jste při řízení udělali chybu
nebo protože jste se zachovali hloupě – třeba jste
v kritické chvíli telefonovali nebo dokonce textovali –,
to tedy vaše vina byla. A probůh ani se nepokoušejte vytasit
takové to typicky ženské "nemohl jsem za to, protože
jsem se opil." Nemuseli jste se opíjet, a i jestli
si pro tyhle stavy vůbec nevěříte, mohli jste svoje klíče od auta
předem někomu dát. (Vidíte? Opět vaše vina. Přestaňte se oblbovat.)
Kdybych potrápil hlavu, asi bych dokázal popsat další tři nebo čtyři
statisticky vzácné výjimky, ale myslím, že dobře chápete už teď.
Klíčová je myšlenka, že většina lidí, kteří se ohledně svých potíží
vymlouvají, neumírá na rakovinu ani nežije v Severní Korei.
99 % času jde o jedince, kteří fňukají nad něčím, co si
sami způsobili.
"Nevydělávám dost peněz!" Vaše vina. Sežeňte si jinou práci.
Otevřete další business. Dejte víc úsilí do marketingu. Změňte
obor. Dovzdělejte se. Pracujte do pozdějších hodin. Odstěhujte
se do bohatšího města. Jasně, znovu— Neříkám, že udělat
tyhle věci je snadné. Říkám, že kdybyste doopravdy chtěli, mohli byste
je udělat, a že pokud se rozhodnete pro nečinnost, je to jen
a pouze vaše vina.
"Moje exmanželka se mě pokouší obrat o děti!" Vaše vina.
Vy jste se s ní zapletli. Vy jste ji požádali o ruku. Vy jste
si ji vzali. Vy jste s ní nepodepsali rodičovský plán ani
předmanželskou smlouvu. Vy jste se s ní sestěhovali,
vy jste s ní měli děti. To všechno byla vaše vědomá
rozhodnutí, která jste udělali a udělat nemuseli.
"Můj spolubydlící mi ukradnul čtyřicet tisíc." Vaše vina.
Vy jste s tím grázlem sdíleli byt. Neproklepnuli jste si ho, než
jste s ním začali bydlet, že ne? Když jste poprvé zjistili, že je
to blbec, nejspíš jste se neodstěhovali, ani jste ho nevykopnuli. Nadto
fakt, že jste vůbec sháněli spolubydlícího, vycházel jedině z toho,
že jste nevydělávali dost, abyste za svoje bydlení mohli platit
sami, nebo že jste chtěli bydlet někde, kde to bylo nad vaše poměry.
A váš příjem je vaše vina, pamatujeme?
Takhle bych mohl pokračovat s další horou příkladů. Příkladů
selhání, ze kterých se pokoušíte vyvinit, ale za které si
ve skutečnosti můžete sami. Ale zase— Myslím, že už chápete.
Všechno ve vašem životě je vaše vina.
Mimochodem, tohle pravidlo samozřejmě platí i pro mě. Mezi
výjimky nepatřím. Každý problém, který v životě mám, jsem si
způsobil sám. Pravda, můj život je dnes dost dobrý a problémů
v něm nemám moc, ale každý jeden, který mě trápí nebo trápil,
je nebo byl mou vinou. Docela a úplně, mou –
vlastní – vinou. Kromě sebe sama nemám, na koho
bych mohl cokoliv svést. Co jsem se v osmnácti odstěhoval
z domu svých rodičů, všechny průšvihy do jednoho jsem
si přivodil sám.
Stejně jako vy jste si sami přivodili všechny průšvihy svoje.
Proč je to dobře
Teď mi ještě zbývá vysvětlit, proč je to tak dobře. Proč je pro vás
výhodné plně přijmout, že všechno ve vašem životě je vaše vina.
Proč je to jedna z vůbec nejpozitivnějších a nejvýhodnějších
věcí, které můžete udělat.
Pokud jste si současné problémy kompletně způsobili sami, můžete je
i změnit. Jestli třeba vyděláváte pouhých třicet tisíc měsíčně,
štve vás to a je to celé vaše vina, můžete vydělávat mnohem víc,
stačí se jen rozhodnout. To je ohromně úžasné, když se nad tím
zamyslíte.
Co kdybyste vydělávali jen třicet tisíc měsíčně, nemohli to vystát
a zároveň za to nebyli zodpovědní? Co kdyby za tím stálo,
že žijete v Orwellovské totalitě, že vaše zaměstnání i váš
příjem diktuje nahodilý ministerský úředník a že jste pod neustálým
dohledem a konstantní hrozbou smrti? To by bylo doopravdy zlé,
protože byste byli fakticky bezmocní. Kdybyste svůj příjem navýšili,
čelili byste popravě.
Kdyby ale byl váš příjem plně ve vašich rukou (což je!), to by bylo
skvělé. Znamenalo by to, že ho můžete změnit, kdykoliv chcete –
kdykoliv se pro to rozhodnete.
A to také je, proč byste měli být nadšení, když říkám, že úroveň
vašeho milostného života nebo vaše tělesná kondice je vaší vlastní
vinou. Proč byste to měli vítat a ne se zlobit, vztekat nebo
vymlouvat. Protože to vám dává možnost všechny tyhle věci změnit.
Kdybyste za ně nemohli, byli byste nahraní, a to dokonale
a napořád.
To, že za svoje problémy si můžu sám, osobně miluju. Připadá mi
to super. Dává mi to schopnost s nimi něco dělat. Za problémy,
které jsem měl v minulosti, jsem si taky mohl sám. Věděl jsem
na jistotu, že je můžu vyřešit, stačí se jen rozhodnout. A tak
jsem se rozhodnul, odpracoval, co bylo odpracovat potřeba, a teď
už neexistují. Jsem rád, že když už jsem je měl, taky jsem je původně
zavinil, protože chápu, že kdyby to tak nebylo, nutně by mě pořád
trápily.
Konečně, pokud si můžete za svoje problémy, můžete si také
za svoje úspěchy. Jestli vyděláváte hromadu peněz, vybudovali
jste bohatou firmu nebo prospěšnou organizaci nebo máte třeba parádní
milostný život – a všeho jste dosáhnuli svým vlastním
úsilím –, máte být na co hrdí. Udělali jste to vy
a je to vaše "vina." Jen tak dál! Když jste se
ke skvělým výsledkům propracovali v jedné oblasti,
zvládnete to i v jiné, protože ať už svou pozornost
namíříte kamkoliv, za všechno všude si můžete sami.
Takže přestaňte fňukat, zatněte zuby a vrhněte se do práce.
Všechno ve vašem životě je vaše vina. Změnit v něm můžete,
cokoliv se vám nelíbí.